Popis

Stručná historie autorova rodného domku, rodiny… A již méně stručné, spíše místy podrobné provázení čtenáře po dětství a mládí, až do trvalého odchodu z domku číslo pět v Horymírově uličce na okraji brněnského předměstí Husovice. Ukázka z knihy: *Maturitu jsem složil s vyznamenáním. I matiku jsem zvládl na výbornou, ale už nikdy bych takový maratón běžet nechtěl. Ve vzpomínkách vidím ředitele Hajkra na maturitním večírku, kde byl poprvé za dobu, co jsme ho znali, veselý, ba až rozjařený. Připíjel si s námi na naši budoucnost jihomoravským bílým z Valtic od Jožky Mlátilíka, a vyprovázel nás do života radami: „Dřeli jsme vás nemilosrdně, to je fakt. Ale jenom proto, abyste byli připravení zvládnout něco daleko horšího – v¬ejšku. Teď si můžeme být jistí, že většina z vás, co se tam dostanete, vydržíte až do konce. Ale varuju vás, chlapci! Zvlášť tebe, Jaroslave,“ vzal mě kolem ramen, „na vysoké už žádný honění za vyznamenáním! Tady se mi hodilo, jak ses do učení zažral, potřeboval jsem tady takovýho dříče, takovýho tahouna ročníku.“ V koutku úst mu cukalo a já jen zíral, co se to až teď, když je po všem, dozvídám.¬ Dobrácky se pousmál: „Oba dobře víme, že žádnej matematik nejsi a nikdy nebudeš, že sis tu svou známku tvrdě vydřel. Ale vydřel, a to je hlavní, výbornou máš zaslouženě. Ale teď už dost, hoši,“ obrátil se na celý ansámbl, který se mezitím namačkal okolo nás, „co říkám, platí pro všechny – p¬řednější než nějaká známka, než červenej diplom, je zachovat si zdraví! Pamatujte, na vysoké škole je trojka dobrá známka! Udělals, prošels, hotovo, jde se dál. Na to nezapomeňte. Dalších pět let už byste takový tempo, co bylo tady, nemuseli ve zdraví vydržet.“ Byla to zvláštní slova, poprvé za ten rok jsme slyšeli nabádání ke zvolnění tempa. Myslím, že později nejen já, všichni zbylí vyvolení si na jeho slova museli občas vděčně vzpomenout.*